Rozhovor pro festivalové noviny Otevřeno - Jimramov
J. F. Palmeho - Fumase se ptala Kateřina Ondrová.

Fumas  
Vystudoval jsi muziku, ale člověk má dojem, že se živíš spíš výtvarničením …

Na Ježkově konzervatoři jsem dělal obor „Tvorba písňového textu a scénáře", takže s tou muzikou to nebylo zas tak žhavé. Dělal jsem tam sice kytaru, ale jen jako doplňkový předmět a dodnes bych měl problém cokoliv zahrát z not.
K výtvarnu mě to táhlo odjakživa. V osmdesátých letech jsem několik let chodil kreslit do ateliéru, který vedl sochař Michal Blažek. Ke zkouškám na Akademii jsem přistupoval tak nějak nepravidelně (cca jednou za tři roky), takže jsem jim asi připadal jako poměrně laxní zájemce…
Živit se výtvarničením je přeci jen nepoměrně klidnější, než rockerský způsob života. Hrajeme tak pětatřicet, čtyřicet koncertů za rok což se mi zdá tak akorát aby to člověka bavilo a úplně se nezhuntoval. Kromě ilustrování a malování ještě udržuju v chodu webové stránky Národního muzea což mi ovšem vydělá tak akorát na nájem.

Podle tvých webových stránek v současnosti pracuješ na ilustracích k desetidílnému cyklu Dějiny trochu jinak. Když si k názvu cyklu člověk přimyslí tvé postavičky, dokáže si představit poměrně zajímavé dílko. Mohl bys povědět něco víc o této práci?

Duchovní matkou celého projektu je Eva Klímová z Kartografie Praha. Ta si to celé vymyslela a oslovila historičku Evu Semotanovou. Mě si našla díky obrázkům které jsem dělal ke knize „Začarovaná třída" od Ivony Březinové.
Práce na jednotlivých dílech vypadá tak, že Eva S. napíše text, Eva K. vymyslí témata obrázků a Eva S. mi dodá obrazové podklady. Musím se samozřejmě držet dobových reálií jako je oblečení, architektura, způsob stolování, zbraně, dochovaná podoba historických postav apd. Kompozici obrázku, tváře, výrazy postav pak dělám podle své fantazie. Nejvíc se tedy mohu vyřádit na obrázcích typu: zrádce Prkoš vykukuje za palisádou svého hradu, nebo: Jiřík z Poděbrad si nervózně hryže nehty.
Celý cyklus je propojen postavou historika na penzi pana Tomka řečeného Tempora a dětí, kterým vypráví příběhy z minulosti.
V současné době uvažujeme o možnosti dopnit cyklus odpovídajícím comicsem.

Na kdy je plánované vydání?

Comics je zatím jen takový nápad o kterém jsme se s Evou Klímovou bavili po telefonu.
Z toho desetidílného cyklu už vyšlo prvních pět částí, počínaje knížetem Václavem. V současné době se připravuje do tisku šestý a sedmý díl tj. doba Jiřího z Poděbrad a Rudolf II. Rudolf mě zatím bavil asi nejvíc.

Najdeme mezi tvými postavičkami i členy kapely Původní Bureš?

No, spíš ne. A když se tam někdo objeví tak to většinou není úmysl, ale práce podvědomí. Občas je některá z nakreslených dívek podobná mojí ženě a teď jsem dodělal ilustrace k novému dílu „Boříkových lapálií" a Bořík přý připomíná mého syna.
Spisovatelka Ivona Březinová se nedávno na besedu zase prozměnu převlékla za jednou postavu z ilustrací k „Začarované třídě", takže to jde i naopak.
Kapelu jsem kreslil snad jen na obal CD „Myš you Were Here" a kupodivu mě ani nezbili.

Vypadá to, že jako výtvarník jsi vytížený. Máš nějaký „profesní" sen, který se ti ještě nesplnil?

Ročně dělám zhruba pět, šest knih. Když vezmu v potaz další aktivity tak to tak akorát stíhám. Mým největším snem je tedy mít na to víc klidu a času. A taky sním o útulném ateliéru kde bych měl mimo jiné i pohodlné kanape, protože není nad práci dělanou s rozmyslem. 
 Když přemýšlím jakou knihu bych rád dělal, tak asi nějakou hodně bláznivou, pohádkovou třeba od Michaela Endeho, nebo Roalda Dahla. Samozřejmě, že výpravnou s celostránkovými barevnými ilustracemi.

Kde teď tvoříš a co všechno ke svému tvoření potřebuješ?

Nejraději pracuju na chalupě. Tam mám takový spartánsky zařízený ateliér kde můžu dělat i olejomalby. Je to ale docela daleko od Prahy.
Jinak s sebou neustále nosím desky s čistýma čtvrtkama a kreslím kdekoliv když je na to chvilka času. Používám technická pera na rýsování, takže je stačí jednou za čas naplnit a nemusím nosit ani lahvičku s tuší. Koloruju pastelkama. Mám na to takový fígl, že to nevypadá jako pastelky.

Jsi výtvarník, autor písní, povídky pro děti. Která další „řemesla" si můžeme k tobě přiřadit?

Jsem ochoten fušovat do ledačeho, akorát jsem se kdysi dávno zařekl, že nikdy nebudu dělat balet. To by byl asi opravdu průšvih.
V zimě jsem napsal další knihu pro děti, ale bude ještě vyžadovat dost úprav, než budu mít odvahu ji někam odnést.
Mít na to čas a prostor, bavilo by mě řezbařit (nevím zda bych to uměl, učinil jsem jen asi tři pokusy).
A co se týče relaxace tak moc rád jezdím na kole a kochám se krajinou.

Vezmeš si s sebou do Jimramova kolo?

To asi ne. Přijedeme celá rodina tak bych musel vzít ta kola čtyři a s naším autoveteránem je taková akce vždycky trochu riskantní.

Vypadá to, že dětský čtenář  je pro tebe zajímavá „cílová skupina"? Jak je to
s tvými dětmi? Vyprávíš/vyprávěls jim třeba na dobrou noc?

To je spíš doména mé ženy ta dětem čte před spaním dodnes. Přečte kus společné knihy a pak si ještě každý čte tu svoji pro sebe.

V roce 2002 jsi nám udělal velkou radost, když jsi napsal recenzi na Otevřeno na freemusic.cz a nešetřil jsi chválou. Myslím, že už jsme se spolu o tom bavili, ale nějak jsem zapomněla jak k tomu došlo …

Mluvili jsme o tom spolu buď na výročním koncertu Jericha, nebo na Dylan Days. Obojí bylo v Daňkovicích, tak mě to trošku splývá.
Zdálo se mi, že Jimramov stojí trochu stranou pozornosti „renomovaných" hudebních recenzentů. Pořád jsem se těšil, že si něco hezkého přečtu, doporučoval akci novinářům a furt nic. A tak jsme se podle zásady „co si člověk neudělá sám to nemá" dohodli s naším bubeníkem Hugem, že napíšeme každý jednu recenzi a obešleme časopisy. No a jediný kdo zareagoval byl Tonda Kocábek z Freemusic. Zaplaťpánbu za to.

Když jsem se snažila o tobě na webu najít nějaké informace, našla jsem jak vznikl název Původní Bureš, ale nikde jsem nenašla, proč se ti říká Fumas …

To je podle takovejch doutníčků. Kdysi stály sedm korun a bylo na nich napsáno: Vyrobeno z pravých tichomorských surovín. Někdy v roce 82 minulého století jsme hráli divadlo a ta hra končila příletem draka Fumase (jako deus ex machina) a ten drak měl v hubě nacpány tyhle doutníčky a dýmal. Draka sice hrál jihočeský básník Jarda Starý, ale já jsem ho vymyslel a prosazoval a tak mi to nějak zůstalo. Kuriózní je, že jsem celej život nekuřák.

Slýcháváš oslovení „Pane Fumas" často?

Dost často. Dokonce na oficiálních místech. Už jsem se setkal s tím, že mi dali jméno Palme do uvozovek, protože si mysleli že je to přezdívka.

Je pravda, že příjmení „Palme" nezní zrovna česky.
Pátral jsi někdy po svých předcích?

Systematicky ne. Máme doma různé úřední dokumenty od poloviny 19. Století. Děda mého dědy pocházel odněkud z Polska. To jméno se vyskytuje v okolí Mladé Boleslavi.
Když jsem ho hledal na internetu tak nejvíc jmenovců máme ve Švédsku, Itálii a Jižní Americe. Ze Švédska se patrně dostalo do střední Evropy v době třicetileté války. V severních Čechách fungovala porcelánka Palme a část té rodiny pak přesídlila do Itálie. Máme i fotky nějakých příbuzných, kteří sem po válce přijeli z té Jižní Ameriky, ale jinak o nich nic nevím. Prý zas hned odjeli.
Těším se, že si třeba jednou udělám čas a budu v tom bádat.
  
Kapela Původní Bureš existuje od roku 1987. Předcházela jí kapela Jogurt BB, která začala fungovat v roce 1984. Dalo by se mluvit o dvacetiletém výročí. Jak to vidíš ty?

Před Jogurtem BB byla ještě například parta Eman a brusiči. Ta vznikla o rok dřív a už tehdy tam hrál Brut na basu a Eman (nynější bubeník Plastic People) na bicí.
Bylo to propojený lidma, ale každá z těch kapel měla trochu jinou filozofii.
Eman a brusiči byl spolek, který vystoupil všehovšudy snad jednou a ještě pod jiným názvem. Dochovaly se jen nějaké domácí nahrávky.
Jogurt BB hrál pouze na undergroundovývh akcích, zůstalo po něm jedno demo a nějaké nahrávky z koncertů.
Na Původního Bureše jsme se přejmenovali po Emanově odchodu. S Emanem se přátelíme dodnes, ale hudebně jsme tehdy byli každý dost jinde a tak když dostal lano Hudby Praha nic ho nedrželo.
Když si dneska poslechnu nahrávky Jogurtu a o rok mladšího Bureše, tak to prostě zní jako jiná kapela i když je tam i spousta stejných písniček.
On i Pův. Bureš měl víc etap: léta 87-89 to byl mejdan na který když si dneska zůčastnění vzpomínají tak se stále ještě pochechtávají pod vousy. V kapele hrál každý kdo tam hrát chtěl, dělali jsme divalo a vůbec: kdo tvrdí, že si to pamatuje, tak to pořádně nezažil.
V letech 90-91 mejdan skončil a roku 92 jsme si s Brutem řekli, že buď budem něco dělat, nebo se na to vykašlem. Přizvali jsme Pavlu, Ádu Vitáčka na bicí, moje žena nazpívala sbory a natočili „Too Young to Kozí dech Too Old to Fly". A od té doby funguje přes občasná personální škatulata dnešní Bureš. Howgh!
Takže bych asi zůstal u toho roku 87.

Vzpomněla jsem si jak před dvěma lety, jednu sobotu po Jimramově (a nebo to bylo před Jimramovem??? :-) mluvili dopoledne na Českém rozhlasu o festivalu Otevřeno a na závěr pustili vaši píseň Návštěva z CD Ghost do domu. Potěšilo mě to. A od té doby mi vrtá hlavou, jak ta píseň asi vznikla …

Ta je volně podle povídky Jeroma Klapky Jeroma „Nájemník z třetího poschodí" (vydal nakl. Alois Srdce r. 1931, a nevím jestli to v dnešní době znovu vyšlo). Klapka je vůbec geniální autor. Velice slušnej citlivej člověk. Ještě jsem podle něj napsal písničku Nikola Sanders. Ta Klapkova povídka se myslím jmenuje Nikola Snyders – lakomec zandanský. Je fajn, že ty jeho věci zas vycházej. Akorát se mi zdá, že původní archaický překlady tomu častot dodávaly ještě další rozměr.